V lednovém článku jsem sliboval Jakuszyce , podmínka však byla pokud bude sníh a v letošní vrtošivé zimě tato splněna nebyla a tak Emílio přišel s nápadem s jistotou sněhu destinace Horní Mísečky. Jeho itinerář však pro mě znamenal velmi brzké vstávání před pátou ranní a jelikož se žádný další účastník nepřihlásil, navrhl jsem dopravu svým vozem C1 zvaný familiérně Bobík. Na místo jsme dojeli kolem jedenácté s konstatováním , tady je ještě zima a to jsme ještě netušili co nás čeká nahoře ve 1400 mn na Zlatém návrší. Cesta vzhůru směr Vrbatova bouda trvala necelou hoťku , ale fakt , že jsme ji nemohli pořádně najít nás uváděl v zamyšlení.Vichřice a mlha navíc byla nepřehlédnutelná. Chtěl jsem za každou cenu dorazit na Labskou boudu což se moc nelíbilo Emilovi , ale nechtěl dělit tým tak jsme vyrazili. Dalším důvodem , který nahrával Emilovu názoru vrátit se dolů bylo , že jsme nemohli najít mohylu Hanče a Vrbaty , kteří zde před více jak sto lety měli podobné problémy. Já však trval na svém a tak jsme to riskli. Doporučuji shlédnout video , které dokazuje moje slova. Jako novodobý Hanč s Vrbatou jsme nakonec na Labskou boudu dorazili na rozdíl od těch pravých. Tam jsme se posilnili krkonošským kyselem a pivem s pivovaru na Luční boudě a vyrazili zpět do Horních Míseček do areálu běžeckých tratí ,kde už počasí splňovalo tradiční kriteria , prostě tam už bylo fajn.Doporučuji Vašim zrakům prohlédnout jak trasu do které jsem udělal dvě fotky a hlavně tradiční fotogalerii se zhora popisovaným videem, abyste aspoň trochu poznali náš dnešní výlet. V březnu pokud to jen trochu půjde v bílé stopě zdar!

                                                                   Skol Vlk