Dne 24.května začala naše každoroční akce Senioři ZU zvou . Letos po patnácté, odehrávala se v Krušných horách v městečku Horní Blatná to bylo tak. 

1.den 24.květen - návoz účastníků, Prolog

Praha – Horní Blatná, okruh okolo Blatné

Deset minut před odjezdem vlaku R608 Svatava nebyla na pražském hlavním nádraží známa odjezdová kolej R 608 Svatava směr Karlovy Vary. Sraz týmu u tohoto spoje byl tedy hektický nebyl čas na žádné proslovy a z důvodu naplněnosti soupravy a vysokého počtu účastníků jsme museli použít dvou kupé ( bohužel ne vedle sebe ). Takto nějak ve zkrácené verzi začala naše výroční akce Senioři ZU zvou po patnácté – Krušky. Do Svatavy nastoupili Emil Holčák s chotí a s dětmi, Pepa Lemberk se synem, Rony, Tony, Vlk a Kikin.Posledně jmenovaný si spletl čas (přijel o hodinu dřív) tuto časovou rezervu trávil popíjením zlatavých moků v blízkém Sportbaru.To vysvětlilo jeho nesrozumitelný projev , který se dostal do normálu až po výstupu v KV kde prohlásil , že se na místo pobytu v Horní Blatné dopraví vlastní silou. My ostatní jsme se plně vydali do rukou Pepíka Lemberků , který při nevídaném souběhu dvou výluk na jedné trati Karlovy Vary – Potůčky zajistil přepravu našich ořů až na místo určení v dodávce kterou objednal u kolegů z KCOD KV ,s tou jel jako doprovod Emílio. Zbytek týmu se prokousával výlukou systémem BUS – vlak – BUS . Za zmínku k návozu stojí ještě hladké předání Tomína a Lukína (děti manželů Holčákových) mamince Emília , která tráví na chatě v okolí Horní Blatné  se svým přítelem zasloužený důchod (bylo to ve druhém busu a nevím v jaké zastávce).Penzion Dobrá duše nás překvapil svým vybavením a tak Emil letošní režisér získával první kladné body . Připravil si pro nás krátký 30 ti km okruh okolo našeho dočasného komína. Jediné co nám kalilo mysl bylo počasí a teplota vzduchu tj. zataženo a plus dva stupně Celsia.My Senioři Zeleného Údolí se nebojíme vlka nic a tak vyrážíme směr Vlčina hájovna – Zaječí Vrch – Jelení – Zajatecký tábor na Rolavě Sauersack – Přebuz – kolem Chaloupeckého vrchu do Nových Hamrů a zpět do Horní Blatné. Vše zdokumentováno ve fotogalerii, nutno dodat že dojezd byl doprovázen hustým deštěm s příměsí sněhu. Po příjezdu do Dobré duše si teprv Rony s Vlkem všimli , že do našeho peletonu přibyli dva účastníci a to Fanda Bocian Čapek jedoucí za barvy Seniortouru2000 a Radek Klein. Tímto byla sestava zaokrouhlena na 10 lidí a večer bylo možno v místním penzionu Bohemia oficielně zahájit výroční patnáctý ročník Senioři ZU zvou. Fanda Čapek se tradičně nezúčastnil , škoda mohl nasát nevázanou zelenoúdolskou atmosféru a přispět k pevnějšímu přátelství obou týmů naopak Kikin si nenechal totu radovánku ujít a po dojezdu do penzinu a vyspání z kocoviny dorazil včas.

2.den - 25.květen královská etapa

Horní Blatná – Potůčky – Johanngeorgenstadt – Anton Gunther weg – Rittersgrun – Zlatý Kopec – Ryžovna – Blatenský vrch – Horní Blatná

trasa:soubor k načtení na webu mapy.cz

soubor : královská etapa krušky.gpx (2,1 MB)

Na druhý den nás čekalo o poznání lepší počasí než včera nepršelo, rtuť teploměru vystoupala mezi trojku a čtyřku a tak mohl Emílio krátce po desáté zavelet k odjezdu směr Potůčky přes Vlčinu hájovnu . Na hraničním přechodu Potůčky – Johanngeorgenstadt se od peletonu oddělil Kikin, nevydržel čekání na Pepu a Lenku, kteří neměli teplé rukavice a čas strávený přebíháním a sháněním tohoto artiklu touto dvojicí  mezi stánky obrovské vietnamské tržnice se mu zdál nekonečný . Zbylá devítka zamířila do Reichu , Kikin prý do nejvyšších partií Krušných hor. Ještě než jsme najeli na Seifenbachthalweg nás zdržel  u závor (za nádražím v Johanngeorgenstadtu) mezistátní osobní vlak z Potůček do Zwickau . Po průjezdu vlaku pokračuje naše cesta česko německým příhraničím na rozcestí dvou cyklostezek. Z Seifenbechthalweg přejíždíme na Anton-Gunther-weg řečí výškových metrů ze sedmi set metrů (Potůčky) do tisíce metrů(rozcestí cyklostezek) . Počasí je zatím relativně dobré neprší občas vysvitne sluníčko teplota kolem osmi až deseti stupňů.Z výšky tisíce metrů padáme opět do sedmi set to už opouštíme německou cyklostezku a vjíždíme do krásné příhraniční vesničky Rittersgrun (některým z nás ukazuje tachometr skoro sedmdesát) kde mírně zakufrujeme . Po nalezení správného směru pokračujeme přes pěší přechod Český Mlýn přírodním parkem Zlatý Kopec již na českém území.Výškový reliéf krajiny se opakoval ze sedmi set do tisíce metrů, to by nevadilo , ale rychlá změna počasí už ano.Prudký liják kdy voda protéká skoro do slipů ,trenek či kalhotek nám radost na líčku nedělá ale restaurace Salaš Ryžovna jo. Tam tají ledy i obvykle venku obcházející Fanda nechává kolo napospas přívalovému lijáku a usedá s námi Seniory ZU k bohatě prostřené tabuli.Jen namátkou vybírám názvy z božské krmě, jehněčí čevabi, kachnička, králíček,  palačinka se sýrem a slaninou, palačinka nasladko s ovocem a šlehačkou  vše ve stoprocentní biokvalitě.Navíc po naplnění našich žaludků ustává déšť a vysvítá sluníčko.Zbývá zdolat nejvyšší bod etapy Blatenský vrch 1043 mn. Tam se setkáváme z přáteli nejkrásnější trojkolky u nás Velorexu (film Vrchní prchni). Byla to pověstná třešnička na dortu této královské etapy. Fanda se jal prohlížet koženkové trojkolky neboli hadráky a my Senioři se věnujeme prvovýstupu na Zitu 21m vysokou rozhlednu. Pohled na Krušky byl úchvatný až dech beroucí. Ještě krátce před příjezdem do Dobré duše se fotíme před městečkem Horní Blatná na památku dnešní etapy. Po krátké regeneraci v penzionu Vlk zorganizoval krátký pěší dvoukilometrový výlet do jeho jam (Vlčí jámy) kde vzniká pár zajímavých fotek, například na schodech do ledové jámy od nejmlašího účastníka k nejstaršímu.   

3. den – 26.květen vlakový výlet

Horní Blatná – Potůčky autobus, Potůčky – Zwickau a zpět mezistátní osobní vlak

V neděli ráno pohled z okna nevěštil nic dobrého hustý déšť se sněhem , který přecházel později pouze ve sníh teplota vzduchu 0 stupňů psa by nevyhnal. Slabé povahy začaly balit a vyklízet pokoje to však neplatí o hrstce statečných , která zůstala. I pro tu měl Emílio program vlakový výlet do Zwickau (továrna na výrobu trabantů). Kromě něj zůstali Lenka , Tony , Rony , Vlk a Kikin, který se udělal pro sebe když se od nás v Potůčkách oddělil hledaje místní herny s jednorukým banditou. Zbylých pět Seniorů nastoupilo do osobního mezistátního vlaku směr Zwickau. Jízdenku zakoupila Lenka v NAD z Horní Blatné jak příznačné byla právě pro pět lidí.Hned po vstupu do soupravy nás pozdravil Ahoj německý fíra , který při jízdě nechal dveře na stanoviště otevřeny  a tím nám umožnil zajímavý pohled na trať. Lenka se ho ptala na muzeum trabantů v Zwickau on řekl , že je asi půl hoťky pěšky od nádraží. Bohužel tato možnost vzala za své po výstupu ve Zwickau díky stálé nepřízni počasí, zima a déšt nás provázely po celý den. Po krátké poradě jsme se rozhodli navštívit aspoň centrum města, jednak do odjezdu zpátečního vlaku zbývaly necelé tři hodiny a nádraží nebylo taky nic moc. Samotné město (stotisíc obyvatel) bylo vylidněno lidi jsme potkávali pouze sporadicky, nás nijak ani ničím neoslovilo , došli jsme tedy na náměstí a vyfotili se před radnicí .Zde se náš pohled na něj změnil už nebylo tak jednotvárné jako předtím zaujali nás i některé stavby např. gotický kostel St Marie , Gewandhaus (nyní divadlo) , tzv. Honeckerovy domy , moldavská cyklotrasa,  zámek Osterstein na kopečku za řekou přes kterou vedl železný most na kterém byly visací zámky se jmény novomanželů , ale přeci nejvíc nás zaujal nápis na jedné z budov Brauhaus Biergarten, nebylo co řešit hurá dovnitř. Tam se cítil jako ryba ve vodě Emil – pivní znalec jeho výběr piv chutnal všem, Vlk(schöne Pítr) prokázal své mistrovství v seznamování.se s ženami Anja Osada nebyla vůbec špatná volba (viz fotogalerie). Málem jsme zapomněli na vlak domů a tak jediný trabant, kterého jsme viděli byl ve chvatu vyfocený pomník s jeho maketou kousek od náměstí při běhu na nádraží. Tímto byl celý program akce Senioři ZU zvou po patnácté Krušky skoro u konce zbývala ještě závěrečná chlastačka v penzionu Bohemia na kterou už nám Kikin vrátivší se z Potůček držel místo. Pravda krátce před půlnocí se mezi některými členy mírně zajiskřilo , ale vše srovnala rumová vánice v půl druhé ráno v Dobré duši.

4.den – 27.květen  odjezd domů

V pondělí ráno vstáváme s těžkými hlavami jednak po zkonzumovaném alkoholu a podruhé z obavy jak dopadne jízda do údolí . Počasí beze změn hustý déšt to bude jízda! Po krátké snídani vyráží Vlk, Rony , Tonda a Kikin do Ostrova nad Ohří na vlak R 615 Salubia . Obavy z cesty dolů se nenaplnily a spokojená čtveřice sice zmoklá ale spokojená nastupuje do vlaku a míří ke svým domovům. Zůstali pouze manželé Holčákovi , kteří museli vyzvednout odložené děti u babičky. I ti dorazili v pořádků domů. 

Pár slov navíc …

Na závěr bych chtěl vyjádřit poděkování všem zúčastněným za účast . Zvláštní poděkování patří manželům Holčákovým Emilovi za bezvadný program, Lence za kvalitní ubytování a slevu za pobyt pro tým dále děkuji Pepovi Lemberkovi za zajištění přepravy kol do Horní Blatné.Byl to už patnáctý ročník Senioři ZU zvou to znamená  tradici  jsem rád , že členská základna neubývá ba naopak, svědčí to o Vašem zájmu být v našem týmu.Možná se tomu někteří škarohlídi zasmějou, že nejsme žádný tým ale uvažte , každou akci musí někdo vymyslet ,zajistit atd. . Pravda nejsme žádná Slavia Praha ale v rámci možností tým tvoříme a činnost vytváříme aspoň já to tak beru. Myslím si ,že většina z Vás to cítí stejně.Život se nesmí jen žít ten se musí užít a pokud to bude s námi budu jen rád příští ročník Senioři ZU zvou bude na Ukrajině to bude pro silné jedince – těším se na Vás a zůstaňte nám věrni . Ahóój příště Vlk

P.S. Nejsem žádný mistr pera, ale ani tisíc mistrovských článků nevyrovná krásný pocit , který mám po každé naší akci přijď mezi nás a zažiješ ho taky .