Fotogalerii vytvořenou Toníkem zhlédnete ZDE

 Tentokráte jsme s hochy na kolech vyrazili na stezky do hlubokých lesů Říčanska, Voděradských bučin a Černokosteleckých luhů.  Vedení jsem se ujal  já, neboť na tato místa se každoročně vracím již od doby, kdy jsem si v roce 1976 (to není překlep ) pořídil svoje první silniční kolo rokycanské značky Favorit. Začali jsme ve Světicích, udělali „brajgl“ před domem u Lemberků, kteří se nemohli zúčastnit a přes Tehov, Jedlici, Svojetice a Louňovice vjeli do Voděradských bučin. Cestou nás kromě lesů provázelo velké množství studánek, potůčků, malých vodních ploch jak patrno z fotek, ale také nespočet houbařů a několik cyklistů. A tak asi při třetím minutím se s toutéž sympatickou cyklistkou jsme se osmělili a na chvíli vzali Ivanku mezi nás a společně se i vyfotili. Z Černých Voděrad jsme sestoupali do krásného údolí až k rybníčku Propast, kde jsme pomyslně otočili kormidlem, ale nejdříve zde poobědvali ve výletní restauraci Na propasti a obhlédli nemovitost s hudebním studiem známého nestora českého rocku Petra Jandy.  Cestou zpět jsme zastavili u zaniklé obce Aldašín, dnes již jen kostelík s bohatou historií a hřbitovem, kde mimo jiných odpočívá i hudební skladatel popmuzic Karel Svoboda. Naproti přes silnici se rozkládá obora s kapacitou až 90 ks černé zvěře. My však nezahlédli nic a tak já s Ronym jsme jen tiše záviděli Vlkovi s Emilem, kteří spatřili obrovitého jelena cestou přímo u silnice za vískou Hradec. Pak jsme již spěchali přes Kostelec nad Černými Lesy, myslivnu Truba, rozcestí Na Šembeře, Český Brod do obce Kounice, konkrétně do Kounické hospůdky s pivovarem, kde proběhla dále popsaná druhá část akce s rozšířeným osazenstvem. Cesta se líbila, především Ronymu,který v těchto místech byl poprvé a spřádá plány, jak se jětě tuto sezónu sem vydá, rovněž Vlk zářil i Emílio se rád vrátil na pro něho známá místa.  V Kounické hospůdce na nás již čekal Radek Anatol. A to nebylo vše. Na kolech dorazili i Martinova Lenulenka s Tomínem a Lukínem a svoji sestrou Janou, pro mnohé z nás novým objevem. Hlavním bodem programu, kromě konzumace výtečného Kounického ležáku, byla gratulace Tomínovi k 7. narozeninám. Pak se jal Vlčina vysvětlovat Janičce možnosti registrace v našem spolku. Vyšlo při tom najevo, že mají mnoho společných zájmů… První se musel zvedat  na autobus Anatol, pak my ostatní, jenže venku ještě vše vygradovalo. K hospůdce dorazili překvapivě známí hokejbalisti Zeleného Údolí Meloun a Kuledo s přáteli. Tím pádem by Holčákovcům ujel v Poříčanech vlak a tak po focení u poněkud zchátralého Kounického zámku se vrátili do putyky a my s Vlkem a Ronym opožděně v 18 hodin se na kolech vydali k domovům. Bylo to moc fajn, tak někdy příště.

                                                             TÓNY